*Velké putování Jull Dajen nejen na Festival Interceltique de Lorient v Bretagni ve Francii a zpět.*
Příspěvky
Carnac
4. 5. 2012
Mekka megalitické kultury, takto přirovnávají mnozí francouzský Carnac k poutnímu místu islámského světa. Počátky Carnacu lze hledat v mlhách dávnověku. Pozůstatky sídliště svědčí o přítomnosti člověka již v době paleolitu, přibližně 450 000 let před naším letopočtem. Soudí se, že od té doby zde žili lidé po celé období, ale žádné stopy se po nich do dnešní doby nezachovaly díky kyselosti místní půdy, která zlikvidovala veškeré pozůstatky jejich života.
Hennebont
4. 5. 2012
Po včerejší zkoušce mi bylo vyčteno, že jsem nějak zamrzl se svým psaním, že prý to píšu jako román - taky tak dlouho. Inu, když se ohlédnu, je to pravda. Nějak jsem to poslední dobou zanedbával. Co naplat, asi to bude ta podzimní únava. V souvislosti se včerejší debatou ovšem nemůžu nevzpomenout na Petrův výrok při cestě domů - "Tak to je naposledy, co jsme byli v Bretani, už sem nikdy nepojedu, mně to unavuje, už nikdy!!!!"
Druhý koncert.
4. 5. 2012
Ve čtvrt na devět přijíždíme do "vilidž". Jsem krapet nervózní, vždycky mám radši klid na přípravu před hraním, celé roky jsem se snažil být na koncertě s předstihem, udělat si klídek, kafíčko, cigáro, rozmočit strojek, dát pár tónů, ujistit se, že mi to hraje a pak v klidu očekávat začátek. Takhle mi to připadalo natěsno, ale nikdo to neřešil, tak jsem taky nechtěl prudit. Nakonec se ukázalo, že bych byl stejně za blbce, předchozí francouzští "šanzóni" byli k nezastavení a užívali si svých patnáct minut slávy přesčas. Nebylo to zase tak špatný, u piva se to dokonce dobře poslouchalo, kromě zpívající harmonikářky a kytaristy byl hlavní postavou takovej kašpar s podivným basovým nástrojem, vyrobeným z lavóru. A na něm měl nataženou jednu "strunu" - ocelový lano a hrál na to v pracovních rukavicích. Prostě magor!
Osmý den, co jsme viděli a co nám naopak uniklo.
4. 5. 2012
Jo, abych nezapomněl, ráno to Móňu trochu přešlo. Nebo se tak aspoň tvářila. Do lepší nálady ji dostal až cidre se zvukařem Branů na pláži, pak přišli i další, žvanili jsme a pili jsme, a taky to, že si konečně koupila takový prkno na vodu. Jako že bude surfovat.
Erdeven
4. 5. 2012
Erdeven je další z typických bretaňských center megalitických pozůstatků. Celé území Erdevenu se rozkládá na 3000 ha na jižním pobřeží Bretaně, při posledním sčítání lidu bylo území osídleno 2606 stálými obyvateli. V období letní sezóny se rozrůstá na 10 až 15 tisíc lidí. Pobřeží vzdálené asi osm kilometrů od městečka nabízí tři velké pláže oddělené dvěma mohutnými skalnímy útvary.
Jak se nám vymstilo kouření a na Davidova slova došlo.
4. 5. 2012
Celou francouzskou cestu nás David nezištně nabádal a varoval: "Lidi nekuřte, je to nezdravý, smrdí to a vůbec". Chvíli jsme na to konto žertovali, chvíli se nechali vytáčet - obzvlášť já, jsem po těch letech života dost háklivej na to, aby mi někdo kecal na starý kolena do života, chvíli to neposlouchali. Jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ..... to utrhne.
Quiberon.
4. 5. 2012
Kluci na procházce v Quiberonu. Pavel a jeho bageta. Já jsem z něj byl úplně hotovej, než jsme v supermarketu došli k pokladně už hlodal do bagety díru. Jako by to nemohl vydržet. Strašně mě to štvalo - takováhle neukázněnost. (Přitom jsem mu to ale vlastně strašně záviděl, takže poslední den jsem to už taky nevydržel, vykašlal se na zásady a rval se s ním o první roh bagety, který se naskytl. Škoda, že jsem to nedělal dřív. Bylo to fantastický.)
Večer plný překvapení.
4. 5. 2012
Navečer jsme vyrazili na procházku po Lorient - poslechnout si kapely, dát pivko a užít si večera. Rozdělili jsme se a každý šel hledat to své podle vlastního zájmu.Naše čtyřka bloudila mezi stánky a dlouho jsme nemohli najít žádnou kapelu, která by se dala beze zbytku vstřebat. Přiznejme si, že i při sebevětší toleranci, poslouchat celý týden bretaňskou muziku, byť v různých úpravách, je nad lidské síly. Navíc spousta kapel byla vysloveně nevalné úrovně, Francouzům to očividně nevadilo a všichni se bavili o sto šest. Ale čekal nás večer plný překvapení a zázraků ...
Koně se také střílejí.
4. 5. 2012
Pokud si někdo z vás vzpomene na film, jehož název jsem použil v titulku, ví, že je to film o tanečním maratonu, který ovšem (podle dobové české kritiky) hlavně nastavuje kritické zrcadlo špinavé politice USA, založené na nespravedlnosti a násilí a evokuje bezútěšnou situaci v Americe v době hospodářské krize v třicátých letech. Ostatně obdobně je dnes tento film prezentován i v oficiálním textu distributora. V mých vzpomínkách z něj ovšem utkvělo hlavně téma šíleného tanečního maratonu, s velice silným emočním prožitkem, jdoucím až za hranice lidských sil.
Den poslední.
4. 5. 2012
Ráno se probouzíme a venku už je zase úplnej hnus. Monice a Pavlovi je to očividně jedno, spí venku i když na ně leje voda plným proudem. První, co si ze včerejška připomenu, jsou ty tanečky. To fakt nemělo chybu. Fakt jim to všem šlo. Až jsem záviděl, že nemám stejnou odvahu jako oni. Nějak se prostě už v mým věku nedovedu úplně uvolnit a bavit. Asi je to škoda, ale co se dá dělat. takový je život.