Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


*Velké putování Jull Dajen nejen na Festival Interceltique de Lorient v Bretagni ve Francii a zpět.*

Příspěvky

Jen tak něco k věci.

4. 5. 2012

Takže: "Čau lidičky!"

Od dnešního dne vám začnu připravovat povídání o putování Jull Dajen do Francouzké Bretagne, jak jsem již avízoval před odjezdem. V této chvíli je na chlup přesně patnáct dní od našeho startu.  A za tu krátkou dobu se jakoby vůbec nic nestalo a přitom mi to všechno nic absolutně převrátilo nejen metabolismus, vylučování jater a průtokovost ledvin, ale navíc úplně pošahalo na palici. (Některé změny na mozku mohou být již trvalého rázu, jak mě nezištně upozornil kamarád Péťa Bříško.)

 

Na cestě přes Německo.

4. 5. 2012

 

Právo první noci.

4. 5. 2012

 

Zlý skřítek navigátor a Chartres, klenot francouzské gotiky.

4. 5. 2012

Z Virťova cestovního deníku.

A jak to teda všechno bylo ...

 

Katedrála v Chartres.

4. 5. 2012

Katedrála Panny Marie v Chartres patří mezi nejvýznamější trojici gotických církevních památek Francie a celé Evropy. K ní můžeme přiřadit chrám Matky Boží v Paříži a Remešskou katedrálu. Celé místo, na němž je chrám vystavěn, je prodchnut mystikou, legendami i historií. Chrám je postaven v místech, kde snad stávala okolo osmého století druidská jeskyně, později zde byl postaven první křesťanský stánek.

 

Chartres a jak to bylo dál.

4. 5. 2012

Strašnej hic. Jediný myšlenky, který už nás po procházce v Chartres držely, bylo najít co nejdřív nějakou hospůdku, kde by se dalo vypít aspoň jedno chlazené, nejlépe točené pivečko. Jsem zván, ale když vidím tu cenu - sedli jsme si na zahrádku, na rohu ulice naproti nádraží - přechází mě chuť a objednávám si kávu. Naštěstí to servírka neslyšela, zato pochopila Peťovy posunky, že jako sedm piv a tak, takže přede mnou za chvíli stojí první kousek. No já nevím, na třetinky si s pivem asi nikdy nezvyknu, pořád mám pocit, že bych to mohl spolknout celý, ale jeví se v tom hicu osvěžující, tak nakonec proč ne.

 

Kdo je kdo.

4. 5. 2012

 

Péťa.

4. 5. 2012

Z Virťova deníku:

1. 8. 2008

... Navigace nás po půlnoci zavedla na placenou dálnici, spánek paráda, jenom malej spacák - mumie, připadám si jak v rakvi. Je tam voda, záchody, umývám si palici, ráno vytahuji kytaru a hraji pár pěsonek. Začínám Gagarinem!!!

 

Móňa.

4. 5. 2012

Z Virťova deníku:

1. 8. 2008

Kluci šli rozbalit spacáky, my s Móňou kouříme.

Monika: "Mně se chce strašně moc zpívat. Můžu Ti něco zazpívat?"

Já: "Neee!" děsím se. "Já na ty tvoje uřvaný bigbíty nejsem teď zvědavej. A vedle spí lidi!"

 

epizoda z cesty

4. 5. 2012

To si jen tak vzpomínám, když jsme jeli už třetí den směr Lorient, řídil tentokrát Míra, bylo to po tý velký Petrově pařbě, co ztratil ty boty a vzadu všichni bezuzdně kalili (a beze mně!), tak Míra začal být trošku alergický na některé pokřiky zpoza vozu. A došlo to už tak daleko, že jsem se ho i já bál poprosit, aby udělal kuřpauzu. Ono jasně, když by měl stavět každých pět minut, jak si někdo vzpomene, tak by to nešlo. A nikdo ani čůrat nechtěl! Ale já byl na sebe tvrdý, zatnul jsem zuby a ani po třech hodinách jsem neřekl půl slova  o hulení.