Hřib kříšť (Boletus calopus)
Přiznám se, že jsem o tomto krásném hřibu celkem hodně četl, ale nikdy jsem se s ním zatím nesetkal, poprvé se mi to podařilo až letos, kdy jsem vyrazil na houby do vyššího horského pásma. Z hlediska toho, že tento hřib miluje spíše kopce než doliny, na Olomoucku se mu holt nedařilo. Bodejť, když je to Haná, máme tam samou dolinu, takže kopečky, i když směrem k Jeseníkům se začínají tyčit, určitě nemají tendence nechat se zváti horami.
Ač její vzhled na první pohled vzbuzuje v člověku pocit důvěry, vypadá tak trochu jakoby něco mezi babkou (hřib žlutomasý), nebo hřibem plstnatým, zdání velmi klame. Pokud byste se nechali tímto pohledem zmást, mohlo by se vám klidně taky stát, že byste si pokazili celý svůj úlovek hub, tudíž minimálně večeři. Jen díky určitým základním odlišným znakům jsem při jeho nálezu zaváhal. Pak jsem si do něj kousl. Brrr! Ten byl ale hořkej. Prskal jsem okolo sebe ještě čtvrt hodiny, dokud jsem ten hnusnej pocit v ústech nepřetloukl dvěma mlaďoučkými dobroučkými babkami. Patří k jednomu z mých houbových rituálů, že když se pohybuji po lese delší dobu a dostanu hlad nebo žízeň, zakousnu se s chutí do mlaďoučké babky a hned je mi líp na světě. Nejvíce mi byla podezřelá právě noha. Byla příliš zvláštně a neznámě zbarvena, od červené do hnědé. Ale díky ní jsem se seznámil s novým druhem a doplnil tak jedinou standardně hořkou houbu, kterou jsem dosud znal, Hřib žlučník (Tylopilus felleus), o další druh. Byla mi totiž hodně podezřelá. A ač není mezi hřibovitými houbami snad jediný jedovatý hřib - pověry o Hřibu satanovi (Boletus satanas) se podle všeho a pana Smotlachy jedná o pouhou fámu .....
Hřib satan (Boletus satanas) je totiž celkem použitelný, pouze někteří jedinci ho špatně snáší. A teď to hlavní! Každopádně, aby byl poživatelný, musí se dlouze tepelně zpracovávat nejméně třicet až čtyřicet minut. Přesto, proč ho jíst za každou cenu, když je u nás poměrně hodně vzácný, já ho potkal jedinkrát v životě někde na jižní Moravě. A dobrá rada - delší tepelné zpracování houbám nikdy ještě neuškodilo, takže těch dvacet až třicet minut dušení bych nepovažoval za velké zdržení vzhledem k vyeliminování dalších případných žaludečních potíží. (V případě tchyní a manželek to ovšem neplatí, houby stačí pouze ohřát do přiměřené teploty a potom blokovat telefon, aby si nemohly zavolat pro doktora. O výběru nejlepších hub pro ně budu pojednávat v pozdějších dílech.)
Klikněte si na nás, fotečky! Klidně na všechny, na tu středně velkou na začátku, na maličkou v textu i na ty dvě nad tímto nápisem. My se vám zvětšíme tak, že budete čubrňet!
!!!Tato kategorie si v žádném případě nehraje na mykologickou poradnu, ani na vědecké pojednání, k tomu slouží klasické atlasy hub, jde pouze o nezávazné povídání "šialeného hubára" a všechna má poučení a rady, případně určení druhu jsou naprosto bez záruky a jen na vlastní nebezpečí!!!