Klouzek sličný (Suillus grevillei)
Kdo z vás někdy našel klouzek sličný (Suillus grevillei) v době po dešti , určitě velice dobře ví, jak až nepříjemně slizce a mazlavě působí na dotyk. Přesto je to velice vděčná houba, kterou můžete nacházet po celé houbařské období - od června až do listopadu, a to často ve velmi hojném počtu. Díky její výrazně svítivě žluté, na klobouku mnohdy až zlatohnědé barvě, ji jen málokdy můžete minout. Výrazněji tmavne stářím a případným suchem. Navíc roste povětšinou ve větších koloniích, takže je jen špatně přehlédnutelná.
Klouzků je asi patnáct druhů, u nás se jich dá potkat snad deset, i když některé starší atlasy považují, dnes rozličné druhy za totožné, rozlišené místem výskytu a pro houbaře nepodstatnými znaky. Myslím, že z hlediska konzumního je to celkem jedno, neboť všechny druhy jsou v zásadě poživatelné. V mládí je klouzek sličný (Suillus grevillei) houba tvrdá, později se stává klobouk měkký a vodnatý. O mazlavosti jejího klobouku jsme už mluvili. Ten dorůstá do 10 - 12 cm v průměru. Třeň bývá kolem šesti centimetrů vysoký, ale občas se vytáhne i na deset centimetrů výšky, tlustý maximálně kolem dvou a půl centimetrů svisle rezivě žíhaný. V mládí je spojen s okrajem klobouku závojem, z kterého později zůstává na vrcholu třeně prstenec, který v sušším období zatvrdne a zůstane z něj výrazný předěl, směřující k citrónově žlutým výtrusnicím. Na řezu bývá stejně ostře žlutý, pouze ve stáří začíná celá plodnice vodnatět a blednout. Velkou výhodou je, že jen málokdy je klouzek prorostlý červy.
Růst klouzku sličného je vázán na výskyt modřínu. Nalézt ho můžeme jak v lese, tak i v místech travnatých, například na fotkách, kde je nafocen v trávě, rostl na udržovaném trávníku před hotelem, kde byl vysazen mezi ostatními stromy právě i modřín. Roste často i v době, kdy je nouze o jiné druhy, takže může udělat radost a obohatit naši kuchyni. Ještě bychom při sběru neměli zapomínat na čistotu. Sice nedoporučuji, na rozdíl od jiných houbařů sloupat v lese svrchní pokožku klobouků, protože větší plodnice jsou náchylné k otlačení, ostatně, já je většinou neloupu ani při kuchyňské přípravě. Pouze zeškrábu sliz a klobouky používám kompletní. Největší problém v mokrém období je to, že na sebe klobouky v košíku nalepí veškerou nečistotu z ostatních hub, takže není od věci, nést je odděleně, nebo lehce osušit již v lese. Tato starost samozřejmě odpadá ve chvíli, když je sucho. V té chvíli klobouky vyschnou, a potom nám již čistotných potíží nečiní. Svrchní pokožka vyschne, a potom se už i špatně loupá.
A když tedy klouzka najdeme, tak co s ním v kuchyni???? Toť otázka. Za syrova chuťově trošičku palčivě kyselý (ale velmi jemně), při vaření tuto vlastnost ztrácí. Bohužel je i celkově chuťově méně výrazný, takže v polévce, či směsi určitě neurazí, ale ani příliš nepřekvapí a nenadchne! Vyzkoušel jsem jej (mladé pevné kousky) smažit, ale jelikož obsahuje velmi vody, výsledek byl rozpačitý a nevalný. Stejný problém budete mít i při sušení. I když je někdy suším, tak vždy za bezvětrného slunečného počasí, vždycky je dávám odděleně, na silnou vrstvu novinového papíru (samozřejmě překrytého nepotisknutým, protože, proč si číst na plátcích houby třeba předvolební sliby pana Paroubka, že) a každou chvíli je obracím, aby se nepřilepily. Pak je šance je dosušit až do zdárného konce. Sami uvidíte kolik vody klouzek za sebe pustí, takže třeba i dvakrát měním vrstvu novin, abych zabránil plesnivění. Místo slunce lze využít i místo poblíž krbu. Samozřejmě hořícího. Potom mohou svou bělavou barvou zajímavě prosvětlit směsici sušených hub. Přidat klouzka mezi houby ve sladkokyselém nálevu lze taky, ovšem nejlépe jenom opravdu mladé a tvrdé plodnice, jinak se z něj stane rozplizlé ublemptané nic. A dát je do nálevu samostatně? To je snad vhodné jen pro lidi s naprostou ztrátou chuti. Prostě o ničem!
Nuže, jak to shrnout? Klouzci rostou i v době, kdy je jiných hub málo, takže při sběru nás naplní radostí, že nemáme prázdný košík, pokud si s ním nezamatláme celý úlovek (pozor, vůbec se nemají rádi s druhy pýchavek, které mají na sobě takové ty malé kuličky, to jste potom při domácím čištění schopni vzteky hodit celý úlovek z okna), tak nám nabízí příjemné, byť poněkud omezené, zpestření naší kuchyně. A bude úplně jedno, jestli najdete klouzek sličný (Suillus grevillei), a jeho příbuzné, rostoucí pod modříny, a to klouzek tridentský (Suillus tridentinus) a klouzek slizký (Suillus viscidus), nebo druhy, rostoucí v jehličnatých, či smíšených lesích, jako je klouzek obecný (Suillus luteus), klouzek zrnitý (Suillus granulatus) nebo klouzek kravský (Suillus bovinus), vyžadující některý z druhů borovic.
!!!Tato kategorie si v žádném případě nehraje na mykologickou poradnu, ani na vědecké pojednání, k tomu slouží klasické atlasy hub, jde pouze o nezávazné povídání "šialeného hubára" a všechna má poučení a rady, případně určení druhu, jsou naprosto bez záruky a jen na vlastní nebezpečí!!!