Pestřec obecný (Scleroderma citrinum)
Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) a jeho příbuzný pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum) patří k dalším houbám, které mohou, při rozumném užití, obohatit naši kuchyni.
Plodnice jsou kulovitého, poněkud zploštělého tvaru, z dálky připomínající pýchavky. Když ale přistoupíme blíž, zjistíme, že je tato houba tvrdší a pevnější, než křehké pýchavky. Povrch tvoří kožovitá, tuhá, žlutavá pokožka, která ve stáří tmavne, je bradavičnatá, jakoby popraskaná. Když houbu rozpůlíme, uzříme, že v mládí je celá bělavá, později na řezu zfialoví až zčerná, poté je šedě mramorová, nakonec se z ní stane práškovitá hmota.
Pestřec můžeme potkat na kyselejších půdách prakticky od července až do podzimu, miluje borovice, duby i buky, s oblibou roste i na rašeliništích a vřesovištích, bývá u nás hojně rozšířený.
V kuchyni je pestřec využitelný v omezeném množství, při větší konzumaci způsobuje nepříjemné zažívací potíže. Jelikož je to ovšem houba velmi aromatická, stačí málo, aby vám zavoněla například v polévce. Hlavní zásada, kterou byste měli dodržet, jsou tři tenké plátky v jedné porci. Proto se pestřec využívá spíš nasušený a namletý, či nadrcený, jako koření. V lidovém názvosloví se mu přezdívá podle jeho vzhledu zcela prozaicky - brambora, kartofle, ostrý lanýž, lanýž, lanýžovec, nebo poeticky - babí pupky, či psí kulky.
Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) - řez
!!!Tato kategorie si v žádném případě nehraje na mykologickou poradnu, ani na vědecké pojednání, k tomu slouží klasické atlasy hub, jde pouze o nezávazné povídání "šialeného hubára" a všechna má poučení a rady, případně určení druhu, jsou naprosto bez záruky a jen na vlastní nebezpečí!!!