Kaťuša a láhev vodky.
Jak jsem již popisoval v předchozím příspěvku, nikdy jsem ty Rusy neměl v lásce. Naopak, vadili mi, zpíval jsem po vandrech a hospodách Karla Kryla (Mimo všech ostatních mě hluboce oslovoval jeho text "Tak vás tu máme bratři, z krve Kainovy, poslové noci, jež do zad bodá dýku .............." končící: "........ balšoje vam spasíbo, bratja zachvatčiki, spasibo bolšeje, nikagda nězabuděm.") a jiné pěsničky a potají na ně nadával. Na ty zachvátčiky.
Ač se soudruzi po třetí vodce snažili družit a razgavarivať s námi, naše parta mladých měla jiné starosti než jejich dvoudecáky vodky .... Vše se ale jednou změnilo, ve chvíli, kdy jsem se vracel ze zkoušky s kapelou Bludisko, ve futrálu kytaru a saxofon. A kluci hned, že zahrajem si něco. Naslintal jsem plátek, zavalil jsem pár saxofonovejch "rifů", víc jsem jich stejně neznal, což zaujalo jednoho ze stojících oficírů, který ke mně hned přistoupil a hovořil: "Málčik, spasíba, Kaťúšu zaigrej!" A že za to stakan vodky. Odmítl jsem. "Mám svou hrdost a tvrdý nepiju", říkal jsem si a dál si hudlal svý. Ovšem ve chvíli, kdy cena za jednu písničku vystoupala k výšce jednoho litru vodky, měl jsem okopané nohy (jako abych to přijal, oni totiž vodku pili) od kamarádů tak bolestivě, že jsem podlehnul. Vydojil jsem Kaťušu (znal jsem ji z vojny, kde jsme ji musili hrát za mizernejch devadesát korun měsíčního žoldu) tak sladce, že všichni východní bratři potlačovali slzy a touhu po domově a nám přistály na stole dva štucly (pivní půllitry) vodky. Rusové mě milovali, kamarádi mě milovali a já vodku vyčenžoval za pivo na celý večer.
Tak jsem kolaboroval.
25.01.2006 15:43
Hello, Happykiddi
(NerrySic, 19. 2. 2024 10:26)