Otvírák.
Ke každému mladému, slušně vychovanému muži patří dar a umění otevřít si lahváče, když je potřeba. Ne vždy a všude je k mání pivo točené! A potřeba otevřít je vždycky, když na blízku nejsou ani kleště, nebo dveře, klíče (ještě že jsou z tvrdšího materiálu než pivní zátky, jinak bychom umřeli žízní přede dveřmi vlastního bytu) jsme v lepším případě nechali doma, v horším je má přítel, který se k nám nastěhoval na jednu noc a již týden si s ním musíme plánovat schůzky, abychom se dostali domů. Pokud nemá obsazeno. (Nebo vybitý mobil.)
Ještě je jedna možnost - zuby. Ty máme po ruce (teda po hubě) vždycky - tedy, téměř vždycky! Pokud je ale používáte převážně na otvírání lahváčů a louskání ořechů, dojde k variantě, že zuby nosíte náhradní - přenosné - a to se potom často stává, že zůstávají doma na kredenci (staromilci), na kuchyňské lince (modernisti), vedle prázdné basy piv u kamaráda, kde jste naposledy pili (opilci), v brlohu, kanále či ve foyer hlavního nádraží (bezdomovci), na konečné noční tramvaje č. 52 (bezdomovci cestovatelé). Tudíž tudy cesta taky nevede.
Již od dětství mě tatínek učil, že správný muzikant musí nosit u sebe tři věci - tužku, gumu a vývrtku. To poslední první! Příliš jsem se nepotatil, tajemství vína mi zůstalo vzdáleno, proto jsem si toto heslo změnil z vývrtky na otvírák. Navíc, mezi námi, korkový špunt při troše šikovnosti do láhve zatlačíte prstem (i když to pro vinaře nebude příliš košer), funguje to a žízní nezhynete. Zkuste ale zatlačit do láhve zátku od piva. Zhola nemožné! Tedy přinejmenším pro normálního člověka. Franta Kocourek by to určitě zvládl. Bohužel již také není po ruce. Teda nám. Co tedy dál? Urazit hrdlo jak v americkém filmu? Filmové efekty nezvládám a mezi námi, skončit na chirurgii se střevy či žaludkem plným kousků skla není taky nejlepší nápad.
Proto mějte na paměti slova klasika Otvíráka: "Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš."
29.12.2005 23:45