Pomóc, hořím!
Ve chvíli, kdy jsem měl břicho nafouklé jak těhotná žena, přenášející již dalších devět měsíců, jsem si k těm šíleným "porodním" mukám vzal knížku a zapálil na záchodě cigáro. A pak to přišlo. Kdyby nastal takový boom na české burze, všichni jsme už boháči. Úleva. Výdech. Neznám lepší pocit. I použiji toaletní papír, k čemu jest předurčen, blaženě potáhnu z cigára a hážu ho pod sebe.
Nebylo dočteno, nevadí, ještě chvíli posedím. Deska už je zahřátá, tak co. Jen se mi zazdálo divné, že neslyším klasický syčivý zvuk utopené cigarety. Čtu dál. Kara Ben Nemsí se plouží pouští, hic jak kráva, a mě najednou taky. Šlehl plamínek Já vyskočil jak čamrda. Pozdě. Jako bych seděl na "rozpálené střeše".
Nu co. Prdýlku mám holou jak to mimino a jenom děkuji, že ten plamen nešlehl ještě víc dopředu, asi bych se už ani nevyčůral.
Poučení? Bez popelníku na záchodě ani ránu. (Všimli jste si, že jsem kromě "Perexu" vůbec nepoužil slovo HOVNO?)
11.07.2007 06:37
To jsem vám takhle nedávno, pod tlakem okolností, přítelkyně, kamarádky a zachránkyně vyzkoušel vegetariánskou potravu. Či stravu. Nebo otravu??? Nějak vám to (však víte, o čem mluvím) všechno ve mně zatuhlo. A nešlo ven. Znáte to. Tlačí to, a nechce za žádnou cenu na světlo Boží. Tlačíte, a zase nic. Říkám si, musíš to něčím přebít! Na řadu přišly kvašáky (kvašené okurky). Ani ty neposkytly mým útrobám patřičnou úlevu. Zostřil jsem boj. Vypil jsem i lák.
A pořád nic.