Pražské intermezzo.
Při cestě, kromě novinek z Olomouce, jsem se dozvěděl nádhernou historku z Dášiných cest. Při nějaké družební výměnné akci s polským Gdaňskem bydlela v jedné polské rodině. Po večeři se rozproudila debata. Dáša byla zaskočena po návratu z toiletty poznámkou, že máme hezkou stolici. Hrklo v ní. "Spláchla jsem, nebo ne?!?" Orosila se až na orgánech, které před chvílí použila. Málem se musela vrátit zpátky. Pak pochopila. Nemysleli tím její hovno (v jejím případě určitě krásné a voňavé hovínko), ale naše hlavní město.
Stejně, pořád nejsem s to pochopit, proč nemá ráda Poláky.
..................................................................................................................
.....monitorují Poláci naše hovna? Měla ho opravdu hezké? Stojí naše Praha za hovno? Nebo turisti? A co Jan Tleskač? Taky sere hovno?
.................................................................................................................
/Dovětek je volnou parafrází na Zeleného Raula. Sedí tady totiž se mnou u jednoho stolu./
...................................................................................................................
Zapsáno 1. srpna 2006 ve 22:30 v hospodě Na ráně.
V pondělí mě v Praze navštívila kámoška flétnistka a pohodová holka (Jak je zajímavé, že mám štěstí na dobrý lidi, jenom u exman.... mi to nevyšlo. Ale možná je to tím,že oni se mnou nemusí žít.)
Měli jsme v podstatě dvě možnosti, sednout si do hospody, což v tom vedru byl sice dobrý nápad, ale kdo by ji potom v šest večer vláčel na vlak do Ústí. Zvolili jsme proto klasické pražské kolečko, které s návštěvami procházím. Hradčanská metro, Pražský hrad (odmítám platit hříšné vstupné, takže jenom po venku = volně přístupné prostory), Nerudovkou ke Kocourovi na jedno pro posilnění (pro mně vzpomínka na léta minulá), Karlův Most, ze Staromáku na Masarykovo nádraží a šup šup, už jeď, odkud jsi přišel. Hafol turistů, pot, skřípění zubů, a nohy odřené od bot, to všechno je taky ta naše matička Praha.