Ta mrcha puberta!
Vlezu do koupelny, kouknu rozespalýma očima do zrcadla a ejhle! Co to nevidím??? Uprostřed nosu bílá, zralá tečka. Prostě jebák, jak hrom. "Bože, to ta puberta nikdy neskončí???" pomyslím si, krátkým stiskem prstů se zbavím této pihy na mé kráse, a strhávám ze sebe tupou žiletkou třídenní zárůst. Lehce, několika navyklými pohyby, porovnám kosti v těle a jsem připraven opět vkročit do víru života.
To jsem byl před týdnem u jedné paní doktorky na periodické prohlídce (a pak že chlapi nemaj periody - někteří je maj dokonce povinný od zaměstnavatele!!!) a když se mi pokoušela změřit tlak, nevěřila vlastním očím. Málem jí praskl digitální display. "Vy ještě žijete???" ptala se udiveně po několikerém ujištění správnosti informací tlakoměru. "Ne, paní doktorko," opáčil jsem rozverně, "přišel jsem odvedle, ze hřbitova!" a spokojeně se protáhl na židli. Kulometná palba blokované páteře osvěžila atmosféru vůkol. "Bolí vás něco?" padl další dotaz. "No to víte, paní doktorko, myslím, že přiměřeně k mému věku. když se mi ráno podaří vstát a dojít bez přestávky až na záchod, tak vím, že už dojdu až do práce."
Nejvíc mě ale ona lékařka potěšila, když pronesla: "Vy sportujete, že?" po mém obdivuhodném výkonu shybu rukama k zemi a zpět bez jediného zaváhání. Naposledy se mi něco podobného podařilo asi před třiceti lety, od té doby se do svislé polohy rovnám s pomocí několika opěrných bodů, ale co, asi se stal zázrak. To že pravidelně vzpírám, jsem rozhodně utajil a tvářil se trošku skromně a trošku namachrovaně a cítil se na sedmnáct.
Na tak intimní otázky, jakože jestli kouřím a piju, jsem lehce zamlžil, možná mi chtěla nabídnout panáka, kdo ví, ale obával jsem se, jestli to nebyl přece jenom nějakej chyták. Známe ty študovaný, že. A tam mě, lidi, díky té odlehčené atmosféře, napadla taková jedna ptákovina. Ale neměl jsem odvahu .....
Až dneska! Jestli to bylo oním ranním pubertálním znamením a mě se to dostalo až do mozku, netuším, ale už mě zase držela. Nastavil jsem si zvonění budíku, aby mi zvonil ve chvíli, kdy budu sedět v metru. Vybral jsem si vagón s nejvíce lidmi, i když v neděli v osm ráno to nebylo úplně snadné, a čekal jsem. A už je to tady!!! "Crrr, crrr, crrr ..." Suveréně vytáhnu mobil, zrovna jsme vyjeli z Kolbenovy, jakože zvedám mobil a žoviálně do něj hovořím: "Tý vole, to je teda bomba!!! Vono to fakt funguje!!! Signál v metru, to tady chybělo. Teď už jsem na drátě úplně pořád. Praha je druhá na světě s pokrytím v tunelu. Hned po Moskvě!!! No a jak de život??? Jóoo??? No neke ... Ale jo, to víš že stavím. A pozdravuj maminu ......" Lehce jsem při hovoru popocházel po vagónu, aby si toho všichni, ale opravdu všichni, všimli! Někteří to nevydrželi už na počátku oné důležité informace a lovili po taškách a kapsách mobily. Zbytek se tvářil netečně, jako by neslyšel. A už tu byla Českomoravská. Hlásím do mobilu, "No nic, musím končit, už jsem na místě" a v klidu vypadl z vagónu. Když jsem se ohlédl zpět, mobil měli v ruce všichni. I se signálem. Samozřejmě ovšem jenom do prvního vnoření do tunelu.
Tak mi vám to udělalo vnitřní radost ze života, že jsem se rozhodl, že se dneska budu na všechny jen usmívat. Zkuste si to, je to fakt báááječné!!!
A pak, že prý je puberta jenom výsadou mládí!!! ;oD
23.01.2011 11:51
Pražské metro společně s operátory zprovoznilo anténní vysílače v tunelech metra. Pokud si tuto službu za mírný poplatek zaktivujete, obdržíte potvrzovací SMS.
Tak jsem se vám, lidi, dnes ráno probudil o něco později než bývá zvykem. Je příjemné vstávat do práce na devátou. Tak bych to mohl mít pořád. Ranní vstávání je mor, na který si nikdy nezvyknu. Aspoň se stihnu v klidu oholit.