Virťa vám.
Za toho půl roku, co si trochu víc pohrávám komunikačně s internetem, jsem dostal již spoustu dotazů, proč si říkám Virťa, případně proč mám nicka virtan. Rozhodl jsem se, že vám patřičné, hodně prozaické vysvětlení poskytnu.
Ještě před dvěma lety jsem patřil "domovským" štamgastským právem k restauraci "U bílého Černouška" v Olomouci. Nejen, že jsem tam pravidelně hrával na kytaru, k tomu vypomáhal šéfovi, když bylo potřeba, ale účastnil jsem se taky aktivně všech činností "klubu zkrachovalých manželství", ať už to byly turnaje v šipkách, malé kopané, mariáš, scrable ...
Nejdřív mi říkali umělče, pak z toho udělali národního umělce, až někdo přišel s tím, že jsem vlastně virtuos. Hajzlikům to ale bylo pořád dlouhý, takže si to zkrátili a mě to už zůstalo. Takže to rozhodně nemá nic společného se světem virtuálním. K tomu se já vlastně ani moc nehodím, radši žiju v tom našem obyčejným světě, který nám přináší nejen radosti, ale i spoustu bolesti. To vše se dá překonat ve chvíli, kdy člověk nezůstane sám. Měl jsem to štěstí, že v dobrých i zlých chvílích jsem měl někoho nablízku. Dodnes mezi ně patří i Ti, kteří kdysi před léty stvořili Virťu.
18.01.2006