Zákaznická služba Vodafonu - přál jste si prosím vzbudit?
Prásk telefonem popadnu tašku a letím z pokoje. Nebojte se, nezapomněl jsem se obléci, já totiž už jednou vzhůru byl. Protože už to táhnu nějakejch třináct dní v kuse, měl jsem vnitřní předtuchu, že bych mohl zaspat. Proto jsem si pojistil dva budíky. vzbudil mě hned ten první. Vstal jsem, umyl se, oblékl a koukl na hodinky. Á, do tramvaje nám zbývá ještě deset minut. Tak jo. to si zapálím.
Dosedl jsem na postel a vzbudil mě až vedoucího telefonát o hodinu později. V práci chodím kanálama a budu mít co dělat, abych zase smázl ten černej puntík. Ach jo, zaspávat se nevyplácí.
Ne, nepřál. Zrovna se mi něco pěknýho zdálo. Protivnej telefon mě z toho snu vyrušil prudce a nenávratně.
"Jé! Co? Né. Jéžiši Kriste! To snad není pravda! Já debil. Už letím pane vedoucí. Moc se omlouvám. První tramvají tam jedu. Ne, za chvíli jsem tam!"