Svátek matek - týden poté...
21.05.2017, 22:16
Dlouhá léta jsem netušil, že existuje něco takového, jako je "Svátek matek". Jistě, v sedmdesátých letech minulého století jsme slavívali "Em Dé Žet", a to mnozí z nás i povinně. Jako školní dítko, celkem schopně recitující a navíc ještě ovládající hudební nástroj, mě nahnali před ženy odborářky, ženy důchodkyně, či ženy komunistky a my museli hrát a básnit o duši na besídkách, a všichni byli spokojení. Teprve v devadesátých letech se prosadil "Svátek matek" nejen ve společnosti, ale i v naší rodině, a postupně, čím déle byla má maminka v důchodu, odsunul do ústraní "Den učitelů".
MDŽ je svátek revoluční, spojen se stávkou švadlen v New Yorku v roce 1908, pak se toho chytli američtí socialisté (Americká socialistická strana jej poprvé vyhlásila v roce 1909), přidali se evropští socialisté na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910, udělali z toho mezinárodní svátek, a bylo hotovo. Proto ten svátek měli komunisti tak rádi!!! Konečně mám jasno.
A Svátek matek? O tom jsme tady psali před týdnem ... Stačí rozkliknout...
Den žen a Svátek matek. Slyšíte ten rozdíl? Všechny ženy versus matky. V době, kdy se stále více prosazuje takřka militantní feminizmus a genderová hyperkorektnost, hraničící se stupidností, jak dokazuje příklad Jiřího Žáčka a jeho básnička "Maminka", která vadí v čítankách, je potřeba důrazně zvednout hlas a bránit své maminky. Protože by nám za chvíli zakázali nejen Jaroslava Seiferta a jeho sbírku "Maminka", se kterou jsem vyrůstal, ale i svátek našich maminek. Proto provolávám: "Ženy, dělejte si co chcete, slavte si MDŽ, jak chcete, ale naše maminky a jejich svátek nám nevezmete!!!"
Růže ze zahrádky mojí maminky, pro všechny vaše maminky.
Za svých 55 let jsem přišel k poznání světa a přírody a ať hledám, kde hledám, pominu-li pár "hermafroditů", pro vznik nového života je potřeba jak samce, tak samici. Bez toho nebudou žádná mláďata a druh vyhyne. Tak je to i u lidí. Žádná žena bez muže nemůže mít dítě, žádný muž bez ženy také ne. Tak to prostě je a funguje jak u savců, tak i u ryb a kudlanek a všeho živého. I ten hermafrodit musí mít sám v sobě samčí i samičí orgán, jinak by to nezvládl. Ať už náš život stvořil kdokoliv, ať Bůh, nebo Bohové, nebo evoluce, nedá se v tomto principu dělat žádná revoluce. A mateřství je poslání, které chlap prostě nedokáže zvládnout, i kdyby jakkoliv chtěl. A mateřská láska se nedá ničím nahradit.
Moje maminka byla učitelka. To není povolání, to je diagnoza. Mnohdy ve škole hodná na ostatní děti, no a doma potřebovala odpustit páru. Inu co. Přesto na ni nedám dopustit. A jsem rád, že zůstala matkou se vším všudy, co k tomu patří. I když jsem mnohdy v dětství záviděl klukům jejich maminky, které byly mnohem benevolentnější a povolily jim věci, o kterých jsem si musel nechat jenom zdát, ale nelituju. Je dobře, když se dítě zavčas naučí, že nemůžeme mít všechno. I tu vysněnou autodráhu jsem koupil až svým dětem. A byl na ně mnohdy přísnější, než bylo nutno. I to mi do vínku dala maminka. A jejich maminka to zase vyvažovala svou láskou. A tak je to taky v pořádku. Prostě rovnováha života, jak má být.
Poptal jsem se během tohoto týdne pár známých, jestli popřáli mamince k svátku, pár jich řeklo ano, pár jich to neslaví a dva zapomněli. Když jsem se zeptal, zda popřáli i své tchyni, téměř všechny odpovědi byly záporné. Připomnělo mi to ten vtip. který se kdysi vyprávěl:
A pán shora odpovídá: "To je v pořádku. To je tchyně!"
A zezdola se ozve: "A ták. Sviňa, jak sa drží!!!"
Tím jsem jenom chtěl připomenout, že i tchyně jsou maminky. Maminky našich partnerů a partnerek. A zaslouží si také malou vzpomínku a přání pěkného. Ať jsou jakékoliv. Tak jako moje maminka. A vaše maminka. Tak jako naše maminky, maminky jiných. Ostatních. Když už pro nic jiného, tak proto, že nás přivedly na svět. A za to jim patří dík.
Růže ze zahrádky mojí maminky pro všechny maminky světa.