Ani Dweezil, ani Ahmet Frankovi Zappovi ostudu neudělali.
Třináct let po smrti svého otce a šestnáct let po jeho návštěvě čerstvě zvoleného prezidenta naší osvobozující se vlasti, sem vpadli jeho synové v rámci svého "evropsko amerického" turné jako nezastavitelný, všeničící uragán a naprosto suverénně převálcovali Sazku Arénu.
Po úvodním více než půlhodinovém klipu se vzpomínkovou nahrávkou Franka Zappy a jeho kapely se nedočkaví diváci dočkali živého rozjezdu jeho pohrobků. Složení asi čtyř až šesti tisícového publika (rozhodně si netroufnu o přesnější odhad, nepotkal jsem nikoho z pokladen a u zkráceného hlediště, kdy pódium stojí v polovině arény, je to velmi nejisté) bylo více méně středního a staršího data, i když mezi nimi prosvítalo i úplné mládí - určitě děti generace, která měla k Frankovi nejblíže. Jestli se ovšem vydal na koncert i někdo pod vlivem představ - to byl kamarád Havla a ten to taky poslouchal, prostě ze snobismu, určitě po chvíli musel utíkat první dírou, kterou potkal. Lidem znajícím Zappovu muziku to vysvětlovat určitě nemusím, ale pro ostatní jen krátce: Zappa je mimo jiné známý úžasně plodným potenciálem, který vydal na mnoho hodin a hodin hudby. Jenže na rozdíl od jiných rockerů byl Frank velký experimentátor, který se vždy pohyboval po celém spektru hudebních žánrů, které různými způsoby prolínal a vytvářel mnohaminutové kompozice, hraničící a koketující se skladatelskými prostředky moderní vážné hudby dvacátého století.
V půl desáté a pět minut rozjela kapela prvních několik skladeb, z období opravdu "hrubě" experimentátorského, kdy se v jedné více než dvacetiminutové kompozici smísily prvky jazzu, rocku, aleatoriky, kakofonie a dalších stylů - v krátkých úsecích se střídaly, udržovány společným tématem, ke kterému se neustále linie skladby vracela, jako k nějaké své idée fixe, která vše stmelovala v jednotný celek. Druhá skladba, snad půl hodinová, navíc obsahovala hudební odkazy na jeho jiné skladby a hudební projekty, což obecenstvo kvitovalo potleskem. Přes tyto, hráčsky i posluchačsky velmi náročné kompozice se skladba programu propracovávala ke stále "jednodušším" formám, více vycházejícím z rockového a jazzového základu, přesto vždy se v nich objevovaly nečekané zvraty, modulace i harmonie, tak typické pro Zappovu hudbu. Po dvou a tři čtvrtě hodinovém živém bloku si nadšené obecenstvo ještě vyžádalo jeden dvaceti minutový přídavek.
Samotný zvuk celé kapely, z nichž někteří hráli ještě s otcem Frankem, byl obdivuhodný, protože hudbu tolika zvratů hrát v naprosté rytmické souhře, bez sebemenšího zaváhání, při tom s úžasným podáním a citem pro styl, byl navíc vyvážen i perfektním nazvučením a při jedné ze závěrečných kvintolových sekvencích mi běhal mráz po zádech. Mistrovská hra všech zúčastněných hudebníků.
Pánové, klobouk dolů, dobře jste se potatili.
Po koncertu si bratry Zappovy i s kapelou v aréně vyzdvihl Michael Kocáb s dcerou a doprovodem, aby je vyvezl na noční projížďku Prahou. Po ukončení tohoto setkání je čeká pokračování evropské části turné již dnes večer v Budapešti.
24.05.2006 04:05