CHRISTINA AGUILERA MI VYRAZILA DECH!
Přiznám se bez mučení, že jsem po zkušenosti s"hvězdou" Madonnou byl docela skeptický vůči děvám lepým, leč zpívajícím. Zatímco při "růžové" Pink jsem si nechal zajít chuť, stačilo mi hodinové čekání na zpožděný koncert, které naprosto zkomplikovalo situaci, takže nakonec ani nebylo moc času. Co jsem zaslechl namátkou, mě ale, starého konzervativce, příliš nepřesvědčilo, tudíž jsem nelitoval ani ve chvíli, kdy kritikové psali v superlativech o jejím úterním vystoupení.
Dnes večer jsem ale ze služebních důvodů musel zaskočit poblíž pódia a vedral se ke mně zvuk první písničky. Když jsem vzápětí vyšplhal pod střechu zkontrolovat "uzavřenost", zjistil jsem již během krátkého poslechu, že není blondýna, jako blondýna! Nehledě na to, že je mezi nimi rozdíl nějakých pětadvaceti let - co si budeme povídat, pohled na téměř šestadvacetiletou mladici ve srovnání s padesátiletou, musí vyjít jasně ve prospěch té mladší. U mě to ovšem nebylo jenom díky tomu , co jsem shlédl, ale, a to hlavně, kvůli tomu, co jsem slyšel. (Mezi námi - já totiž do dálky moc nevidím, takže mi moc nepomohlo ani obří plátno, na kterém se promítaly záběry z pódia).
Celé Christinino vystoupení bylo vedené ve stylu retro, kdy se styl přeléval od swingu přes blues a rock´n´roll až po funky v soulovém kabátě. Smekl jsem nejen před Aguilerou, která zítra oslaví šestadvacáté narozeniny - zřejmě proto v prostřed vystoupení šachovali tanečníci s dortem a zpívali "Happy Birthday To You". Mimochodem velice zdatní tanečníci. Celá show měla dobrý spád a odsýpalo to jak mělo. I přes poměrně, pro živě zpívající zpěvačku, náročný pohyb, nebylo znát na Christině Aguileře žádného většího intonačního či rytmického výkyvu. Byl to pro mě hodně neočekávaný, o to však větší, hudební zážitek.
Nejen díky hlavní protagonistce a jejím producentům Lindě Perry a DJ Premierovi, výběru stylu, blízkému mé duši, ale také zásluhou perfektně šlapající kapely, složené většinou z černošských hudebníků, kteří mají samozřejmě k soulové hudbě i ke kořenům jazzu a blues blízko. Přesnou rytmiku perfektně doplňovala dechová sekce a výborný černý vokální sbor. I výprava byla zářivá, plná efektů, vyloženě mě rozhodila v jedné chvíli stylizace cirkusu, nebo "námořnický rock´n´roll". A kombinace toho všeho ve svém důsledku dokázala něco, co jsem ještě v osm večer považoval za nemožné, posadila mě na "prdel" s otevřenou hubou a vyraženým dechem!
18.12.2006 00:12