Koncert Jethro Tull pod Hradem Loket, co tomu předcházelo a jak to nakonec všechno dopadlo - III
Právě se dozvídám, že mí přátelé z Moravy zůstávají až do večera v Karlových Varech a přijedou teprve v sedm před koncertem. Těšil jsem se na ně, i na to, že knihu překladů textů nechám někým z vyvolených podepsat, ale jelikož je v době příhodné ještě ve Varech, vzdávám tuto myšlenku jako bezpředmětnou. Jenom doufám, že přijedou včas, mají i můj lístek, navíc lituji, že se neseznámí s ostatními ...
První vlaštovky se scházejí na srazu před zkouškou Jethro Tull. Jen patnáct vyvolených půjde dolů pozdravit mistra! Zprava: první nohy nepoznám, potom David, Petr, Monika, zbývající dva si, kdo jste tam byli, doplňte radši sami, nerad bych pletl jména. Přece jenom těch nových seznámení bylo na mě moc. Foto Míra Slída.
Mezi tím se část zkouškychtivých srocuje na mostě nad amfiteátrem, Karel se ptá na vhodnou otázku, kterou položit Mistrovi. (Pro neznalé - Ian Anderson) Navrhuji dotaz: "Mistře, vy ještě žijete?" a narážím nenápadně na různé skeptické poznámky, jak už mu to nezpívá, že to není to, co zamlada a tak. Netuším teda proč, ale neprošlo to. Taky se řeší, jak jej vlastně oslovit. Někdo zdůrazňuje že jméno musí znít IAN - výslovnostně JAN ani JEN ho prý nenaplňuje nadšením. Karel se pokouší zklidnit náš dav asi třiceti tullistů konstatováním, že jenom patnáct a oni vědí kteří. A už je to jasné. Já se nikam nedostanu. To bych už teda věděl. Doufám, že po dnešním traktátu, který tady tvořím, se mezi vyvolené příště dostanu taky. Co Ty na to pane prezidente? ;oD
Prezident Karel v červené buřince se chlubí s darem pro Mistra. Foto Míra Slída.
Jinak samozřejmě chápu, že přání kapely je nepřekonatelné, a proti němu není šance situaci jakkoliv zvrátit. Vidím smutek ve tváři zpěvačky Moniky, malou slzičku v koutku oka a slyším tichý smutný hlas, pomalu přecházející do jemné hysterie, jakou umí jen ženy: "Ale Peťa mi to sliboval. Vždycky něco slíbí a pak je to jinak!" Když patnáctka vyvolených mizí po schodech dolů, odvádím Moniku ještě s dalšími do nejbližší hospody na obzoru. Je to rodinný pivovar Svatý Florián. Objednáme pivo vlastní výroby, polykám suchem i cenou, pětačtyřicet, to je z louže pod okap. Neva jedno dáme a mizíme, někam kde je pivo i pro normální chudý příbuzný. Jenže - paří na nás slunce, vrchní nám pomáhá roztáhnout slunečník, to je teď ale blbý odejít, Móňa dává kafe, já další pivo, no co vám budu vyprávět, nakonec byly zase tři!
Davy se zahušťují, ale jen patnáct půjde dál, do vysněného ráje! Foto Míra Slída.
Z dálky slyšíme Ianovu flétnu. Monice se hysterie zlehka vrací. Přepočítávám drobné v peněžence, začne mi stékat pot po čele, uklidňuji Moniku, a hysterie se zmocňuje pro změnu mě! Úspěšně ji tajím, a když platím, ještě upozorním šéfa, že se spletl o třicet korun ve svůj neprospěch, hrdě dávám patnáct dýško a se ztuhlým usměvem ve tváři kráčím s ostatními na procházku městem. To už je jasné, že vyvolení se již za námi nevrátí. Po krátkém místním okruhu (kolem náměstí a hotelu s Bílým koněm) se vracíme na most. Blíží se šestá hodina a pořadatelé začínají pouštět první diváky. Říkám ostatním, jen běžte, já musím počkat na lístek, ten je ještě ve Varech! Ostatní mě opouštějí a já kouřím na mostě a vyhlížím si na něm místo, ze kterého bych trošičku zahlédl pódium. Přece jenom, co kdyby ...
Péťa něco vysvětluje prezidentovi, neodvažuji se hádat, co to asi bylo, ale podle Karlova pohledu tuším, že to bude patrně zase nějaká ptákovina. Foto Míra Slída.
Nakonec jsem se dočkal, Moravská "squadra azura" doráží ve slíbených sedm hodin, pokouší se prodat dva lístky nepřítomného Marka, já se vyvalím na benzínku s nápadem, co takhle koupit nějakýho plecha sebou. Na žízeň, ne? Na to, že dělám u ochranky na O2 areně, která má bezpečnostní režim kulturních a jiných akcí na denním pořádku, se projevuji jako naprostý dement. Ani ty piva nezamotám do svetru, takže při otevření batohu samozřejmě slyším klasickou větu: "To pivo dovnitř nesmí, buď ho vyhoďte, nebo vypijte a pak můžete jít dál. Dostávám razítko na ruku a jdu si opodál vylemtat nachrťené plechovky. Třetí tak narychlo nezvládám, schovávám ho za "útesem" (takový kousek skály kousek od vlezu) a vydávám se hledat ostatní.